Poctivě jsme to odmakali, hodnotí sezonu trenér dorostenců Tomáš Meduna

Tomáši, jak bys celkově zhodnotil letošní sezonu dorostenců?
Z celé sezony mám dost smíšené dojmy. Spoustu zápasů jsme zvládli na jedničku, ale v některých jsme zůstali značně za očekáváním. Obecně nás bohužel celou sezonu sráželo to, že jsme nedokázali udržet kvalitu a koncentraci po celý zápas. Většinou jsme dvě třetiny podávali velice dobrý výkon, ale pak přišel herní výpadek, který nás stál dobře rozehrané utkání – to se nakonec podepsalo i na tom velkém množství těsných proher. Věřím, že florbalově jsme letos měli na to urvat mnohem více bodů.

Dorostenecká soutěž se v základní části dělí do tří vrstev. Vy jste se po minulém ročníku přesunuli z té horní vrstvy do střední. Jak velký to byl rozdíl?
Před sezonou jsem se toho upřímně trochu bál, ale věřil jsem, že díky tomu můžeme být týmem, který bude mít v zápasech víc ze hry, což se nám celkem dařilo. Všechno má své výhody a nevýhody – ve vyšší lize bychom mnohem méně drželi balonek a naši hráči by neměli tolik prostoru tvořit. Takhle zpětně tu změnu vlastně nehodnotím jako tak drastickou. I letos jsme odehráli velice těžké zápasy, které dorostence určitě výrazně posunuly.

V základní části jste tak hráli proti celkům ze všech ligových vrstev. Proti týmům z té dolní vrstvy jste měli 50% úspěšnost, často to byly velmi těsné porážky. Čím si to vysvětluješ?
Proti papírově slabším týmům jsme museli tvořit hru my. Byli jsme aktivní na balonku, snažili se hrát florbal, ale takové dobývání obrany s sebou vždy nese větší riziko chyb. Soupeři často jen čekali na naše zaváhání a efektivně je trestali z brejků. Zápasy se lámaly v detailech, a když na nás v určitých fázích dolehla ta naše bolístka v podobě ztráty koncentrace nebo úbytku fyzických sil, soupeř to dokázal překlopit na svou stranu.

Nastala i nějaká další změna oproti předešlé sezoně?
Ta největší změna se paradoxně neudála v lize, ale u nás v sestavě. Do juniorů nám věkově odešlo dost kluků, takže před sezonou bylo potřeba začít pomyslně od začátku a sestavu teprve ustálit. To se nám, věřím, docela podařilo a vyprofilovalo se nám poměrně dost nových lídrů, kteří na sebe vzali zodpovědnost a týmu výrazně pomohli.

Projevily se zkušenosti ze základní části následně i v play-off? Loni se bodů sbíralo méně, ale cesta vyřazovací částí potom byla pro více „ostřílený“ tým snazší…
Oproti loňskému roku nás před play-off nedoplnily tak výrazné tváře. Loni nám přišli pomoct Přemek Hanzlík a Kuba Vejs, kteří už tehdy jako dorostenci hráli první obranu v juniorské soutěži, a bylo to na hřišti velice znát. Letos se nic takového nestalo a hráli jsme v té sestavě, kterou jsme měli celou sezonu.

Nakonec jste s Orkou vypadli v prvním kole vyřazovacích bojů po prohrách 4:5 a 6:10. Jak jsi tuhle sérii viděl?
První zápas s Orkou jsme zvládli velice dobře, byla to neskutečná přetahovaná a naprosto vyrovnaný zápas. Bohužel ve druhém utkání doma v Předměřicích se nám nevedlo na více frontách. Náš výkon se postupně zlomil do snahy otočit zápas individuálně místo týmového výkonu, což takto kvalitní soupeř dokázal okamžitě potrestat.

Na čem jste se v letošní sezoně pokusili nejvíce zapracovat?
Zaměřili jsme se primárně na rozehrávku, rychlé přepínání po zisku balonku, presink a represink. Zase to celkem přesně odpovídá tomu, jak ta sezona z naší strany vypadala. Tím, že jsme byli často týmem, který hrál na balonku, museli jsme intenzivně řešit, jak se dostat do zformovaného rozestavení soupeře a jak se správně zachovat bezprostředně po ztrátě míčku.

Přišlo v těchto oblastech během sezony kýžené zlepšení?
Myslím, že jsme v tom udělali obrovský krok dopředu. Stálo nás to sice občas chyby z přemíry snahy, ale posun v herním projevu tam jednoznačně byl.

Za co bys chtěl kluky v letošním ročníku nejvíce pochválit?
Těch věcí je víc. Strašně rád bych vyzdvihl ten celkový posun týmu. Po Novém roce se nám začalo i výsledkově mnohem více dařit, což souviselo i s tím, že jsme do tréninků přidali kondici. Bylo to pak obrovsky znát v tom, že jsme ty koncovky těžkých zápasů zvládali fyzicky mnohem lépe.

Hlavně ale musím kluky pochválit za to, že vytvořili skvělou partu, moc mě bavilo s nimi pracovat a patří jim za to dík. Jediná věc, co mi někdy chyběla, byla taková ta větší vnitřní touha a motivace. Občas na nich bylo vidět, že se jim do práce zkrátka nechce, s čímž jsme trochu bojovali.

Jak letos probíhala spolupráce s trenéry starších žáků a juniorů?

Starší žáky vedl Vojta Rusin z áčka, se kterým jsme si lidsky velice sedli. Ta komunikace byla výborná a jsem moc rád, že naše spolupráce bude fungovat i dál. Od příští sezony se totiž přesouvám právě k týmu starších žáků a Vojta mi tam bude dělat asistenta. Co se týče juniorů, s jejich trenérem jsme spolupracovali už druhou sezonu, takže to mělo jasnou kontinuitu. Z mého pohledu to byla určitě přínosná zkušenost, díky které jsem se jako trenér mohl přiučit spoustu nových věcí.

Povedlo se letos starší žáky více do dorostu zapracovat?
Vybraní kluci se stali stabilní a platnou součástí týmu – nikdo z nich tu nebyl jen do počtu. Dostali šanci a chopili se jí parádně. Honza Gubanec se dokonce vyprofiloval v jednoho z našich vůbec nejlepších obránců. Třeba Honza Potůček naskočil sice trochu později, ale pak byl pro tým velice platný. Tomáš Vejrek se dokázal prosazovat i gólově a Mára Doleček nám skvěle pomohl v brankovišti, hodně pomohl i Ondra Gottvald.

Dokázali zvládnout vyšší tempo, vzali na sebe zodpovědnost a byli pro nás nejen super doplněním, ale stali se z nich plnohodnotní členové sestavy dorostu. Je to skvělý příslib pro klub do budoucna, protože přesně na těchto klucích se dá dál stavět.

Ty máš kromě mládežnických kategorií v Hradci na starosti ještě muže a občas i juniorku Trutnova. Jak to všechno stíháš?
Když jsem se domlouval s Tomášem Pokorným na trénování v Hradci, moje úplně první podmínka byla, že pokud se bude krýt zápas dorostu s trutnovským áčkem, Trutnov bude mít přednost. Celou dobu, co tu působím, to bylo plně respektováno, za což patří obrovské díky hradeckému vedení. Obrovský dík ale musím poslat i mému asistentovi Dominiku Schlapplovi, který právě kvůli mé neúčasti musel spoustu zápasů odjezdit a odkoučovat úplně sám.

Zpátky k tvému hradeckému působení. Příští rok přejdeš o kategorii níže a budeš trénovat starší žáky. Jak se tahle změna urodila?
Hlavním důvodem, proč jsme se s vedením dohodli na mém přesunu, jsou mé závazky v Trutnově. Starší žáci mají turnaje většinou dopoledne v dojezdové vzdálenosti, takže díky tomu už by neměla ani jedna kategorie mým vytížením trpět.

Máš nějaký finální vzkaz klukům z dorostu, se kterými jsi strávil proběhlou sezonu?
Kabině dorostu chci vzkázat, ať dál drží při sobě tak jako letos. Byla s nimi i přes ty občasné porodní bolesti skvělá práce, zvládli jsme společně těžké momenty a poctivě to odmakali. Jen na sobě nesmí přestat pracovat a musí do florbalu občas vložit trochu víc toho vnitřního chtíče a motivace.

A jak se na trénování nové kategorie těšíš?
Jdu tam s velkým očekáváním a celkově se těším na čistý štít v nové kategorii. Když k tomu připočtu, že mi žákovské dopolední turnaje krásně vyřeší časové kolize s mužským florbalem v Trutnově, je to pro mě po všech stránkách ideální scénář. Opravdu se na tu novou kapitolu těším.