Holky udělaly velký posun, chválí trenér juniorek David Šimeček

Máš za sebou uplynulou sezonu, ve které jsi nově trénoval hradecké juniorky. Co tě k tomuto kroku přimělo?
Změna to byla velká. Po spojení klubů jsme chtěli více propojit prostředí bývalého FbC a IBK, abych měl jako šéftrenér mládeže přehled i o tom, co se děje v dívčí složce.

Celou sezonu jsem se tak nějak učil. Zpětně určitě vnímám nějaké své chyby, ale ta sezona mě bavila. Oproti starším žákům, které jsem dlouho trénoval, je ta 1. liga juniorek takticky daleko vyspělejší. Hrají tam reprezentantky a nejlepší hráčky v republice, což je na úrovni soutěže znát.

Do spojení klubů jsi trénoval výhradně chlapecké týmy. Má oproti tomu dívčí složka nějaká specifika?
S holkami musíš úplně jinak komunikovat. Jsou už vlastně dospělé, takže trenér s nimi dokáže řešit nejen florbal, ale i věci z běžného života, které ten výkon samozřejmě ovlivňují. U holek je prostě zásadní, aby parta perfektně fungovala.

Pro mě bylo stěžejní budovat s nimi tým i po té mentální stránce. V tom odvedl vynikající práci Luky Hudousek, který se o to staral a vedl s holkami pravidelné schůzky. Jsou takové, že potřebují od trenéra hodně zpětné vazby a společné diskuze.

Na čem jste se v letošní sezoně pokusili nejvíce zapracovat?
Poctivě jsme pracovali na hře s míčkem. Ze začátku jsme trochu bojovali s tím, abychom se dokázali vymanit z presu, projít do útočného pásma a pak v něm být nebezpeční a udržet si tam strukturu hry.

Postupem času se to začalo výrazně dařit – i proti týmům z TOP 6 jsme měli pasáže, ve kterých jsme soupeřky zamkli. Bohužel jsme často ztroskotali na efektivitě zakončení. Na každý gól jsme se strašně nadřeli, což nás výsledkově sráželo dolů.

V základní části jste urvali „jen“ šest výher, ale na druhou stranu jste neokusili ani žádný velký debakl. Co za tím stálo?
Na úvod jsme drželi krok s favority. Pak ale bohužel přišly zápasy, ve kterých jsme nehráli špatně, ale zlomové momenty jsme nezvládli a prohrávali o jedinou branku. To na tým položilo lehkou deku.

V tu chvíli jsme začali víc pracovat právě s tou hlavou. Ukázalo se to jako skvělý krok – v průběhu sezony se tým stabilizoval a dokázali jsme hrát bez výpadků celých 60 minut. Holky udělaly během sezony velký posun.

Po základní části z toho bylo jedenácté místo a osmifinálová série s pražskou Spartou. Na tu jste ve dvou zápasech nestačili, ovšem herní obraz byl velmi vyrovnaný. Mrzí to vyřazení o to víc?
Herně jsme na tom s postupem sezony byli lépe a lépe. Vygradovalo to právě v prvním zápase play-off proti Spartě. Troufám si tvrdit, že jsme je přehrávali po celou dobu zápasu, ale nedokázali jsme gólově odskočit, a to nás nakonec zase doběhlo.

Dobrou vizitkou tvojí práce u juniorek určitě je, že na konci sezony právě juniorky tvořily polovinu kádru úspěšného ženského A-týmu. Jak probíhalo tohle půjčování hráček v průběhu sezony?
Zpětně si myslím, že se nám to s ohledem na velikost kádru povedlo výborně – ženy se dostaly až do semifinále, a ačkoliv u juniorek to výsledkově možná malinko vázlo, kvalitní herní projev tam byl.

Co tahle zkušenost přinesla právě hráčkám, které měly díky tomu pořádně perný program?
Zapojování holek do žen mělo své klady i zápory. Tím největším mínusem bylo, že ta sezona pro ně byla velmi náročná a na regeneraci opravdu nezbýval čas. S postupem času už přišla únava a nějaká menší zranění.

Velkým plusem naopak bylo, že holky hraním ve dvou rozdílných soutěžích nabíraly cenné zkušenosti, a to jim obrovsky zvedlo sebevědomí. To se projevilo i tím, že mezi ženami často patřily k rozdílovým hráčkám.

Dalším pozitivem bylo i to, že jste mohli do juniorek zapracovat více hráček z talentovaného dorostu. Jak proběhla tahle integrace?
Během sezony se nám v juniorkách prostřídalo obrovské množství dorostenek. Už před startem sezony k nám přišlo pár nových holek i na střídavé starty. Tohle je krok dopředu a holkám to strašně prospěje – jsou už navyklé na vyšší tempo soutěže a pro nadcházející sezonu moc dobře vědí, co je čeká. Může nás to posunout jen a jen nahoru.

Ty jsi mimochodem stál na lavičce dorostenek i na domácím MČR, kde holky obsadily parádní páté místo. Jak sis tenhle turnaj užil?
Je to obrovský úspěch. Primární podíl na něm měli trenéři Lucka Tomášková a Luky Hudousek, kteří s těmi holkami odpracovali poctivě celou sezonu.

Já jsem nabídku pomoci realizačnímu týmu dostal až těsně před MČR. Byl jsem s nimi na posledním dvojzápase a pak hned na MČR, kde jsem dostal na starosti videorozbory a samotný koučink během zápasů. Doufám, že jsem svým malým dílem pomohl, ale ten úspěch jde především za samotnými holkami. Předváděly naprosto neuvěřitelný florbal.

Začátek jste přitom neměli vůbec lehký – narazili jste na pozdějšího finalistu z Bulldogs Brno…
Buldočky byly obrovskými favoritkami. Dokázali jsme se na ně výborně připravit v obraně a byli jsme hodně nepříjemní, ale ve finále to nestačilo. V dalších zápasech s Českou Lípou a Ostravou jsme už byli více na balonku a po skvělých výkonech zaslouženě vyhráli.

Zkušenost s trénováním dorostenek se ti může hodit i v příští sezoně. Právě ony totiž budou nahrazovat šikovné hráčky ročníku 2007, které odcházejí do žen. Jak náročný bude tenhle přechod?
Odchody do žen pro nás budou nesmírně citelnou ztrátou. Hráčky ročníku 2007 byly obrovsky kvalitní a ukazovaly to jak v juniorkách, tak v ženském týmu. Každopádně obrovskou budoucnost a posun vpřed vidím právě u dorostenek.

Jaké ambice si tedy s obměněným týmem kladete do příští sezony?
Soutěž by se měla v následující sezoně ještě více rozšiřovat a přibude tak víc zápasů i delších výjezdů. I kvůli tomu se snažíme ještě o nějaké příchody zvenčí v rámci našeho regionu, což by mohlo tým ještě víc zkvalitnit. Věřím, že se nám příští rok povede posunout vpřed a budeme výsledkově ještě úspěšnější.