Stojíme pevně nohama na zemi, hlásí po hořkosladké sezoně Tomáš Faltejsek

Falty, sezona mužského A-týmu je minulostí. Měl jsi nějaký čas ji vstřebat a podívat se na ni s odstupem. Jak bys ji celkově zhodnotil?
Sezonu bych rozdělil na dvě části – první byla se mnou v čele, ta druhá beze mě. Po předchozím ročníku, ve kterém jsme udělali historický úspěch v podobě třetího místa, byl tým relativně namlsaný a měl nemalé ambice. Jenže vstup do nové sezony byl dost ovlivněný zraněními i lehkovážným přístupem k některým zápasům.

Odehráli jsme spoustu duelů, ve kterých jsme kvůli zbytečným chybám prohráli o jediný gól. Nebylo to o tom, že bychom šli kvalitou extrémně dolů a soupeři nás přejížděli. O to víc mě to mrzí. Velká část viny jde i za mnou.

Na začátku listopadu dokonce Hradec klesl na poslední místo poté, co prohrál pět zápasů v řadě...
Měli jsme ovšem i dobré momenty. Dokázali jsme potrápit velmi kvalitní týmy, ale pak přišla taková deka. Znovu jsme prohráli několikrát v řadě a jak to tak ve sportu bývá, tak zodpovědnost za to nese hlavní trenér. Musel jsem zkrátka od válu pryč, aby tým dostal nový impuls.

Bylo to pro tebe osobně velké zklamání, že ti to letos s A-týmem nevyšlo a v prosinci musela proběhnout změna na lavičce?
Tehdy jsem dostal za odměnu možnost odtrénovat jako svůj poslední zápas pohárové osmifinále s Tatranem Střešovice. Zápasy proti tak silným týmům jsou pro mě v trenérské kariéře takové bonbónky – vždycky se na tyhle velké duely moc těším.

Na druhou stranu byl ten konec extrémně hořký. Selhal jsem, nedokázal jsem ukočírovat mladý tým s obrovským potenciálem. Byl jsem hodně zklamaný. Když se na to podívám s odstupem, tak se mi hodně ulevilo. Bylo to velmi náročné, nejen organizačně, ale i na mojí psychickou stránku. Občas na sebe kladu až moc velké nároky. S odstupem jsem tak vlastně rád, že mě odvolali – samotnému mužstvu to evidentně prospělo.

Mužský A-tým od nového roku převzal Poky. V tu chvíli byl asi cíl jasný, ne?
Hlavním cílem bylo tady udržet 1. ligu, což se pod vedením Pokyho povedlo. Tým ukázal, že dokáže táhnout za jeden provaz, za což jsem moc rád. Ty věci, na kterých jsme pracovali, tam rozhodně byly, navíc do toho Poky přinesl nový vítr a začalo to šlapat. Jsem rád, že jsme to udrželi. Doufám, že následující sezona bude mnohem lepší a uvidíme, kam až kluci dojdou.

Po famózním finiši základní části přišlo vypadnutí hned v předkole play-off s Plzní. Po tak skvělé druhé půlce sezony to ale vypadalo, že tým má i na víc...
Vypadnutí v předkole bylo na jednu stranu hořké. Na druhou stranu – kdyby se nás někdo na začátku ledna zeptal, jestli vůbec budeme hrát předkolo play-off, tak bychom si klepali na čelo s tím, že jdeme jen krok za krokem a na víc ani nemyslíme.

Dobře jste se ovšem přesvědčili o tom, jak silná je ligová konkurence. Jaký obrázek jste si udělali o tom, kde v této soutěži momentálně stojíte?
Stojíme pevně nohama na zemi. Víme, že tým stavíme z velké části na našich odchovancích, a těm klukům zkrátka nějakou dobu trvá, než se adaptují na náročnější soutěž a začnou se plně rozvíjet. Musím ale říct, že mě řada mladých hráčů nesmírně překvapila, když to pak vzali na sebe – například Přéma Hanzlík, Vítek Ryba nebo Kuba Wolf. Jsou to mladí kluci s obrovským potenciálem.

Jaké ambice si tedy kladete do následujícího ročníku?
Naším cílem by měl být střed tabulky a snaha vyhnout se předkolu play-off. Měli bychom být realisté a cokoliv navíc brát jako třešničku na dortu. Je to ovšem hodně na současném realizačním týmu a samotných hráčích, jak si své cíle nastaví.

Pojďme zpátky k tvému trenérskému působení. Od ledna jsi se přesunul na pozici asistenta trenéra ženského A-týmu. Jak se tahle změna urodila?
Původně jsem hodně přemýšlel, co bych po odvolání od mužského A-týmu vlastně chtěl dělat. Jestli se čistě nevrátím jen k mládeži, protože to mě hodně naplňuje – dodnes mám každý týden řadu tréninků od přípravek přes elévy až po starší žáky.

Nakonec mě ale moje ambice dotlačily zpět k elitním týmům. Zároveň jsem jako šéftrenér elitních kategorií chtěl detailněji poznat ženské prostředí. Tvoříme tady novou sportovní koncepci a tím, že mužská a ženská složka mají výrazná specifika, chtěl jsem je navnímat přímo z lavičky.

Překvapilo tě něco na trénování u ženské kategorie?
Hned při prvních zápasech se potvrdilo, že u holek je emoční linka trochu víc na houpačce. Musíš s tím umět víc pracovat a být empatičtější. To mi je naštěstí docela vlastní. Určitě to bylo zase něco jiného.

Jak ti přesun zatím vyhovuje?
Vnímám to nesmírně pozitivně, dalo mi to obrovskou novou chuť do práce. Fascinuje mě rozdíl v nastavení mezi ženskou a mužskou složkou: zatímco kluci si chtějí hrát spoustu věcí víc po svém, holky daleko lépe naslouchají tomu, co trenér říká. Dokážou přenést pokyny přímo do tréninku a natrénované věci potom uplatnit v zápase. Krátkou část sezony u ženského A-týmu jsem si ohromně užil.

Ženy nakonec došly až do semifinále, což je s ohledem na velmi nízký věk kádru obrovský úspěch. Co si z této sezony můžete primárně vzít?
Vidím to jako obrovský příslib do budoucna a taky velký závazek pro nás trenéry, abychom jejich potenciál naplnili do posledního puntíku. Holky jsou opravdu fantastické. Jsem hodně hrdý na to, že jsme play-off odehráli s polovinou sestavy z juniorek.

Navíc byly i zápasy, kdy to právě tyto mladé hráčky vzaly vyloženě na sebe a táhly tým jako naprosto zkušené harcovnice. Je v nich skrytý obrovský potenciál a za dva tři roky by mohly být úplně na vrcholu. Coby trenérovi se s tím úžasně pracuje, obzvláště když ty holky mají chuť se dál zlepšovat a obětovat pro to něco navíc.

Máte tedy s ženským týmem nějaké konkrétní ambice do příštích let?
Bavíme se o tom, za jak dlouho by bylo reálné do ženské extraligy postoupit. Já si myslím, že k tomu musíme jít postupnými krůčky. Loni jsme byli ve středu tabulky, letos jsme se dostali do semifinále a nabrali velkou spoustu nových zkušeností. Musíme stát pevně nohama na zemi, pracovat systematicky a tvořit holkám podmínky, aby se jim v Hradci zkrátka dobře hrálo.

Řeší se i tady určité posilnění kádru, aby se ten další krok dělal snáze?
Nebylo by od věci doplnit kádr několika rozdílovými hráčkami. Záleží, jak to nakonec dopadne a jestli si všechny dílky sednou, protože potenciál tu dřímá ohromný.

Postup ale bude velmi těžké urvat – přeci jenom v posledních dvou letech opanoval play-off tým ze západní části 1. ligy…
Kvalita soutěže tady u nás na východě mě trochu mrzí. Kdybychom v sezoně odehráli více těžkých zápasů, dokázalo by nás to posunout. Budeme se snažit to řešit i formou přátelských zápasů a rozvojem mimo sezonu.

Jakou pozici budeš u ženského A-týmu v příští sezoně zastávat?
Měl bych působit jako hlavní trenér. Dosavadní kouč Jerry Žižka se přesune do role asistenta a zbytek realizačního týmu bych chtěl ještě doplnit. A co se týká klubových povinností, tak zůstávám v roli šéftrenéra elitních kategorií.

Přesunul bych se ještě k mužskému B-týmu. Ten po třech letech sestoupil z divize do regionální ligy. Co za tím stálo?
Bylo to těžké. O play-off bojoval A-tým i juniorka, takže to bylo jako chytat více zajíců do jednoho pytle. Spoustu zápasů jsme zcela zbytečně prohráli našimi chybami o jeden dva góly, ale ke konci sezony jsme už zkrátka neměli tu kvalitu se o divizi poprat. Máme tu stále kluky, kteří se chtějí florbalu naplno věnovat. Není nikde psáno, že bychom se do divize nemohli příští sezonu zkusit vrátit.

Regionální liga asi nebude velkým lákadlem pro ambicióznější hráče, kteří po proběhlé sezoně přecházejí z juniorky do mužů…
Řešili jsme to s nimi na osobních pohovorech. Je mezi nimi dost klíčových hráčů s potenciálem bojovat o místo u áčka. Pro ně není regionální liga velké lákadlo. Určitě se teď všichni zapojí do letní přípravy k A-týmu, a teprve uvidíme, jak a kde budeme řešit jejich celkové zápasové vytížení.

Máte pro B-tým už vymyšlenou konkrétní vizi?
Co se týče dalšího fungování B-týmu, probíhají jednání. Zjišťujeme, kam se hráči z B-týmu chtějí osobně ubírat. Řešíme, kolik týmů vůbec přihlásíme a jak to celé pojmeme ohledně tréninkového procesu. Fungování B-týmu řeším a v nejbližší době vzejde, kam se to nakonec bude ubírat

Ty jsi v poslední době spolu s šéftrenérem mládeže Davidem Šimečkem představil také upravenou sportovní koncepci výchovy mládeže. Jaký progres jste v tomhle zatím udělali?
Hradec svou dlouhodobou koncepci pro mládež měl. S mým nástupem padlo rozhodnutí, že ji mírně zrevidujeme, přepracujeme a uzpůsobíme potřebám dnešního moderního florbalu. Vypracovali jsme stěžejní dokumenty – teď jsme ve fázi, kdy jsme jejich podstatu představili našim trenérům na trenérské radě.

Následovat budou osobní schůzky s realizačními týmy jednotlivých mládežnických kategorií. Tam se do koncepce pro danou kategorii ponoříme už mnohem víc do hloubky a ukážeme jim vytvořené pomůcky, kterých se budou držet.

Na čem taková koncepce především stojí?
Koncepce by neměla být nic složitého. Chceme ji udržet jednoduchou, srozumitelnou a bodově ucelenou. Cílem je předat trenérům stěžejní obranné i útočné dovednosti, na kterých by měli hráči zapracovat. Chceme nastavit určitou linku tak, aby na sebe kategorie plynule navazovaly.

Výsledky se ovšem nedostaví ze dne na den, je to spíše investice do budoucna…
Je to běh na dlouhou trať. I když to do klubu implementujeme, až po takových dvou třech letech teprve zjistíme, zda se dovednosti na klucích doopravdy propsaly a předvádějí je i přímo ve hře.