Finský talent Jiro Björk: Česko jako nová výzva. Proč zvolil Hradec?

Jiro, máš za sebou první zápas v dresu Hradce. Dlouho jsi na něj čekal, dosud tě limitovalo zranění. Jak ses po delší pauze cítil na hřišti?

Bylo fajn zase hrát florbal. Je to skoro věčnost, co jsem naposledy nastoupil. Klidně bych zvládl větší herní zátěž, ale musíme to brát postupně. Dostal jsem první minuty a už se těším na další zápas.

V posledních měsících jsi měl trable se zraněním. Cítíš se už na 100 procent fit?

Ano, měl jsem únavovou zlomeninu v chodidle, ale teď už je to v pořádku. Jediné, na čem musím zapracovat, je kondice. Pak už budu zpátky v plné síle.

Jak obtížná byla rekonvalescence? Přeci jen ses přestěhoval do Hradce kvůli florbalu, ale dlouho jsi nemohl hrát…

Bylo to hodně těžké, protože pro mě bylo všechno úplně nové. A pak jsem musel dlouho čekat, než jsem vůbec mohl začít posilovat nohu či trénovat. Byl to náročný proces. Teď jsem opravdu šťastný, že už to mám za sebou.

Pojďme se vrátit k tvému přestupu z Finska. Co tě motivovalo přesunout se do Česka?

Hledal jsem novou výzvu. Chtěl jsem zažít něco nového, poznat český florbal a vidět, jak to tady funguje. A také mě zajímalo porovnání mezi finskou a českou kulturou – i co se florbalu týče.

Dokázal bys popsat rozdíl mezi finským a českým florbalem?

Myslím, že v Česku je florbal mnohem fyzičtější než ve Finsku. Ve Finsku je to víc o hráčských dovednostech a technice, zatímco tady je hra tvrdší, fyzicky náročnější a o něco méně technická.

Proč právě Hradec? Proč sis vybral tohle město?

Dostal jsem od Hradce opravdu dobrou nabídku. Chtěl jsem přesun do Česka, takže jsem kontaktoval jednoho z mých bývalých finských trenérů, který aktuálně v Česku působí – jmenuje se Joonas Naava (hlavní trenér Mladé Boleslavi, pozn. redakce). Ten se po dohodě spojil s trenérem tady v Hradci. A tak jsem nakonec skončil tady.

Líbí se ti město? Už jsi tady nějakou dobu…

Ano, je to tady moc pěkné. Už to tu skoro celé znám a svůj pobyt si moc užívám.

Je na české kultuře něco zvláštního?

Nic mě zatím nepřekvapilo. Samozřejmě je pro mě všechno nové – hlavně jazyk. Moc starších lidí tady nemluví anglicky, ale už jsem si na to zvykl.

Umíš už nějaká česká slova?

„Dobrý den“ a „Dobrou“… a pár dalších slovíček (usmívá se).

Bydlíš se dvěma spoluhráči, ale jako doma ve Finsku to asi není. Jaké to je, žít tak daleko od domova? Není to trochu osamělé?

Ne, vůbec. Je to fajn, protože ne všichni jsou doma ve stejnou dobu, takže mám i svůj klid. Ale když jsme doma všichni, dobře si pokecáme a trávíme spolu čas. Líbí se mi tam – máme všechno, co potřebujeme.

Přijal tě tým dobře? Není úplně běžné, aby sem přicházeli hráči ze zahraničí, kteří nemluví česky…

Přivítali mě tady s otevřenou náručí. Teď už jen musím ukázat, co umím, až budu úplně fit – a pak si mě snad oblíbí ještě víc.

Jak to probíhá na trénincích? Mluví se česky a někdo ti to překládá?

Ano, většinou mi to někdo překládá. Ale už mám pocit, že velkou část pochytím. Někdy překlad ani nepotřebuji – když třeba trenér kreslí něco na tabuli, většinou chápu, co po nás chce. Ale kluci mi samozřejmě hodně pomáhají, za což jim moc děkuju.

Při svém debutu jsi hned zaznamenal parádní asistenci. To je výborný základ, a teď je hlavně důležité na podobných výkonech stavět…

Ano, chtěl jsem se při debutu i prosadit, ale i ta asistence byla fajn. Hlavně bylo skvělé oprášit florbalku a dostat se zpět do zápasového rytmu. A příště k tomu snad přidáme i výhru!